helpPotřebujete poradit?
helpPotřebujete poradit? helpKontakt shopping_cartJít k pokladně shopping_cartK pokladně

Kategorie článků

Hledejte mezi články

Zpět na úvodní stránku blogu

Drásal 2020

Drásal 2020

Že letošní sezóna začne to nějakou dobu vůbec nevypadalo. O to víc mne potěšilo, když Kolo pro život spustilo přihlášky na jeden z mých oblíbených maratonů - Drásala. Přihlásil jsem se už tradičně na Áčko - 120 km a necelých 4000 výškových metrů. Snažil jsem se proto přípravu směřovat směrem k tomuto závodu, koneckonců nikdo moc nevěděl, co a zda dalšího se vůbec pojede.

Den před závodem si beru dovolenou, sedám do auta a s kamarádem Pavlem vyrážíme na registraci do Holešova, nasáváme atmosféru a probíráme taktiku na další den, vzhledem k deštím posledních dnů.

V sobotu ráno přijíždím znovu do Holešova, parkuji u kostela, zdravím se s Pavlem, dávám na jeho radu, že v místní kavárně mají dobré espresso (a WC), lehce se rozjíždím a jdeme na start. Z předchozích let mám vyjetý druhý startovní blok, takže stojím relativně vepředu. Za chvíli příchází Martina Sáblíková, tak ji pouštím před sebe, protože čekám, že jí to docela pojede. Nepletl jsem se. Po chvíli přichází i kamarád Martin z Pardubic, se kterým jsem loni odjel většinu tratě.

Po startu vyrážíme do prvního kopce, držím si Sáblíkovou na dohled, což se nakonec ukazuje jako o něco vyšší tempo, než by se mi líbilo, a při pocitech na zvracení musím na horizontu lehce zvolnit. I tak je z toho PR na daném segmentu na Stravě.

Sjezd do Rusavy je docela suchý. V kopci na Grapy si už jedu svoje tempo, na vrcholu mne málem sráží z kola Obra jedoucího Tomáš Višňovský. Mohl něco říct, když mne chtěl objet zleva při tom, co jedu při levém okraji cesty. Evidentně mu to ale na elánu neubralo, protože nakonec vyhrál.

Ve výjezdu na Hostýn mne překvapuje oproti loňsku chybějící les. Ve sjezdu se ukazují věci budoucí - je rozbitý, rozblácený a teče v něm voda. A taky v něm kolem nás proletí Honza Jobánek... Na Tesáku mi rodiče podávají bidon, a jde se stoupat na Kelčský javorník. Kousek pod vrcholem mě chytají křeče do břicha a musím trochu zvolnit. Naštěstí následuje rychlý sjezd do Rajnochovic, beru další bidon a hurá směr Troják, do snad největšího bláta na celé trati. Pořád se mi ale jede relativně dobře a na Trojáku jsem asi po třech hodinách, zároveň s Martinem, kterému poodjíždím v blátivém sjezdu. Za chvíli mne dojíždí ve stoupání a jedeme zase víceméně spolu.

drasal_DSC00614.jpg

Tady ale začíná to pravé peklo - asi 20 km do Semetína, které jsou nejtěžší na trase. Bláto, nahoru dolů, zakončené sjezdem po trailu v Bike Aréně Vsetín, který si vůbec neužívám a před kterým dělám chybu a nechávám si odjet skupinu včetně Martina. V Semetíně jsem rád, že se můžu zastavit u občerstvovačky a nacpat se normálním jídlem. Táhlý výjezd na Chléviska je relativně snadný a držím si po pozice. Po výjezdu na Lukov přichází ta správná krize. Chvílemi nevím, kde vlastně jsem a jedu už jen na dokončení. Naštěstí zbývá poslední, zhruba dvacetiminutový kopec na Ondřejovsko, na který už se “nějak” vyškrábu. Hrubou Malíkovou už tradičně tlačím, nenacházím v sobě dostat Kousek před cílem už jedu s jedním závodníkem, shodujeme se, že jsme si to pěkně odtrpěli a že nebudeme zbytečně spurtovat, protože jsme v rozdílných kategoriích. Cílem projíždíme na desetinu vteřiny přesně spolu, časomíra mu ale dává pozici přede mnou.

Na cílové lajně beru do ruky vodu a jdu si sednout do stínu. Polévám se a z polovičního komatu mne dostává až kolemjdoucí holčička s otázkou “Mami, proč je ten pán tak špinavej?”. Následně už jen sním rizoto od Andreje (měl jsem horší, ale leda tak ve školní jídelně) a mizím se tradičně pořádně najíst do nedalekého penzionu Brusenka.

Další den jsem tak zničený, že sotva chodím...

Výsledky: 84. / 288 celkově (dojetých) / 360 přihlášených 20 . / 79 v kategorii

Související články

Mohly by vás zajímat ještě tyto články ze stejné kategorie.