helpPotřebujete poradit?
helpPotřebujete poradit? helpKontakt shopping_cartJít k pokladně shopping_cartK pokladně

Hledat na blogu

Zpět na úvodní stránku blogu

Znojmo a rovnou dvojmo

Znojmo a rovnou dvojmo

 

Znojmo, ráj okurek a vína. Následuje další zastávka seriálu Kolo pro život. Vyslechl jsem spoustu hororových příběhů o loňském bahnitém ročníku, ale letos má být hezké počasí, takže vzhůru podat přihlášku. 

Trať s minimálním převýšením je přesně něco pro mě. Přece jen s mírami 172 cm a 82 kg a dle cyklodoktora s třiadvaceti kily přebytečných svalů (následky lásky ke kulturistice z mládí, a to už jsem 16 kilo shodil) ze mě vrchař prostě nikdy nebude. Zamluvil jsem luxusní hotel na celý víkend jako překvapení pro manželku, a tak se v pátek dopoledne mohlo vyrazit směr Znojmo. 

S trenérem jsem si domluvil, že si trasu v pátek lehce projedu, takže jsme dorazili na místo startu, kde pořadatelé horečnatě připravovali zázemí závodu na sobotu. Složit rychle kolo, převléknout a jde se na to. Manželku jsem vyslal dle instrukcí do hotelu a vyrazil. Trochu jsem "zakufroval" hned na třetím kilometru, protože jsem místo sledování navigace ladil wattmetr, ale až do cíle to byl jediný problém, protože trasa už byla na další den označena. Pořadatelé na webu nechali loňskou trasu ke stažení (bohužel), tudíž na pár místech navigace a šipky ukazovaly něco jiného.

Všechno šlo v pohodě až do druhé občerstvovačky, kde u sklípku seděla velká skupina cyklistů, kteří zjevně "trénovali" na zítra. Hulákali ať zastavím a dám si taky. Jsem abstinent, ale prohlídce sklípku jsem neodolal a pohotově jsem zaslal nějaké fotografie manželce. Náplň večera tím byla zpečetěna. Trasu jsem v pohodě dokončil kromě závěru, kde kolidoval opět nejen směr navigace, ale i šipky a rozvěšená "mlíka". Asi 15 minut jsem bloudil a pak to vzdal a dojel do cíle nejkratší možnou cestou. Z cíle jsem zamířil zpět do sklípku, kam později autem dorazila i manželka.

V noci jsem toho moc nenaspal, asi nepohodlná postel nebo přecpanej žaludek po večeři typu "zaplať 400 Kč a sněz, co umíš". Polar mi ráno napsal, že noční "recharge" byla tak hrozná, že nemám radši celý den nic dělat. No, paráda, to před závody povzbudí. Dopoledne žena větrala příhraniční obchody tak důkladně, že jsme na samotný závod vyrazili dost pozdě. Zastavili jsme kousek před městem na opuštěné benzinové stanici, aby neměla problém s parkováním a já si v poklidu složil kolo, nabalil jídlo a převlékl se do závodního. Kam bych taky spěchal, startuju až za hodinu a něco... To složení kola mi přišlo nějaký divný. „Ty vole, já nemám číslo!“, takový sprint na rozehřátí po ránu opravdu potěší. Stihl jsem ale vše, dokonce se i rozjet, jen waťák se mi nepodařilo rozchodit, asi došla baterie. Díky docela dobrému výsledku z Chrudimi stojím v druhém sektoru, tedy v druhé padesátce a zároveň hned v druhé řadě. Dám půl tyčky, nakopávač, dvě předepsané tablety soli, houby dám tři, magnézko, rychle "s pískem" a jdeme na to.

Startuje se za autem neb po 100 metrech je ostrá doleva do zúženého podjezdu a díky loňským karambolům se pořadatelé rozhodli trochu úvod zbrzdit. Následuje kopec dolů. Musím docela dost brzdit, váha jezdce v kombinaci s lehkými koly dělá prostě svoje. Přesto jedeme asi pětatřicítkou a znovu ostrá vlevo. Držím si levou stranu a začíná se to rozjíždět. Pak ostrá pravá na hlavní. Musím jet sice delší oblouk, ale za to mám dost místa. Začíná peklo. Na tachák se nemám čas dívat, ale podle záznamu jsme valili mezi 42-47 km/hod. Lehce vlevo na vedlejší. Zapichuju se konce první skupiny někde v prostředku, aby na mě nefoukalo. Na třetím kilometru je první kopec, který začíná dost zprudka, ale je po asfaltu. Jedu kalbu, co to dá, tepy skoro na maxku, ale nahoru se dostávám v první padesátce. 

Čelo závodu jede pecky jako blázen, ale za chvíli se to začíná trhat. Asi první třicítka se pomalu vzdaluje a já se držím na konci naší dvacítky. Za mnou se vytváří větší díra, to musím to udržet!

Před sebou mám Terku Beranovou v typicky ležatým posedu a holčinu z Ethicu. ,,Jestli se udržím někde za nima, nemůžu dopadnout špatně,“ říkám si. Tempo nepolevuje, ale v háku se mi nejede úplně špatně, na rovince mi jen tak někdo neujede, tady se počítá hrubá síla. Kolem 10. kilometru ale došlo k vážné komplikaci – kaluž přes celou cestu a docela hluboké bahno. Vím o tom, tlačím to víc doleva. Týpek v pravém pruhu se leká, bere prudce za brzdy a letí do smyku, zadním kolem posílá Terku obloukem do bahna. Trhnu víc doleva na trávu a těsně ji míjím v letu. Za mnou slyším další nárazy. Ohlížím se a vidím hromadu kol a lidí. Vstávají a vypadá to, že je vše v pořádku, tak vracím pohled opět dopředu.

DSC_7490.JPG

,,Do prdele!“, za několik sekund díra. Zalehávám na řídítka jako při spurtu a jedu co to dá. Za pár set metrů se dostávám na konec vláčku. Točíme na asfalt, lehce se zpomaluje a všichni se občerstvují. Následuje prudší kopeček nahoru, na to navazuje další a delší ostře doleva táhlý kopec. Lehce zaostávám, ale je to jen pár metrů. Na rovince lehce sjíždím a už jsme na dlouhé rovině proti větru. Jedeme v řadě za sebou asi patnáct lidí, já jako poslední. Jeden z jezdců od konce neudržel své zběsilé tempo a pomalu ho začínáme ztrácet. Jedeme v trávě a proti větru, není šance vybočit a sám to dojet, tak pokračujeme ve čtyřech. První dva se točí, my zbylí dva se vezeme a viditelně trpíme. Tempo je stále vražedné. V polovině závodu ztrácím na prvního jezdce necelé tři minuty. Asi deset kilometrů před cílem se trháme a každý valíme sám, co nám síly stačí. V kopci zaostávám, ale roviny a trasy z kopců dolů jsou moje. 

Tři kilometry před cílem je prudký výšvih po asfaltu. Půl ho zvládám ve stoje, ale melu z posledního. Ohlížím se. Asi 80 metrů se za mnou žene grupa snad třiceti lidí. Jsem nahoře, prudce doleva a lehce dolů. Z kopce letím, dojíždím dva lidi a prudce doprava nahoru. Poslední kopeček. Mám ho projetý a vím, že je lepší levá stopa. Zvedám se a jedu na krev. Dávám dva jezdce, nahoře dojíždím souputníka z Ethicu, který se na mě dost vyčítavě dívá, že jsem v té čtyřce nestřídal. Letím, ještě jeden. Z kopce musím jet první, tam mě nikdo nechytí. Dávám posledního už z kopce dolů, bacha, je tam prudká pravá, víc než 90 stupňů a hrubý makadam. Všechno vím, jenže zatáčka je tam dřív, než jsem myslel. Brzdím zhruba ze čtyřicítky, ale asi to nedá. Zkusím to tam ovšem nějak složit. Holeň, bok, loket, není čas na bolest. Berou mě čtyři lidi a já naskakuju a řadím na lehčí a nic se neděje. Pádem se posunul dálkový ovladač přehazovačky a opírá se o brzdu, tudíž nereaguje. Už jsem to zažil, takže vím, co s tím. Otáčím ho trochu dolů a už zase funguje. Krátká rovinka a prudký kopec dolů. 

Všichni jsou už dole a já teprve začínám sjíždět. Je tam další štěrk, tentokrát opatrně. Valím po silnici, dávám prvního. Dojezd je trochu upraven a ze silnice se musí vyskočit přes obrubník do malého svahu a na chodník a prudce doleva za plot. Soupeře přede mnou to trochu zaskočilo, já skáču a mám dalšího... 

Moje grupa dojela zřejmě další lidi, tyhle před sebou neznám. Kolem hradeb mám dalšího, krátký výšvih a vlevo začne cílová rovinka. 

Mám dost, skoro zvracím, tep 186 (tři tepy nad maximum). ,,Těch sto metrů už nějak ale došmoulám,“ povzbudím se z posledních sil. Je to lehce z kopce. Pak vjíždím na cílovou rovinku. 

Třicet metrů přede mnou se do cíle vezou další dva. To už nevyjde. Zadek nahoru, hlavu těsně nad řídítka a dávej. Všimli si mě dost pozdě. Jeden už nereagoval – asi už nemohl, ale ten druhý se postavil a vyrazil. Škoda, že to není o pár metrů delší, protože takhle to asi nedám. Jedu hrozný bomby. 

Na cílovou čáru dolítáme zároveň. Instinktivně vrážím kolo dopředu. Prolítám cílem, ani nestačím brzdit, natož si vzít od holek vodu. To hození kola se vyplatilo, porážím soupeře z kategorie o 0,1 sekundy a v kategorii nad 50 tak beru 7. místo a 46. celkově. 

Škoda díry na rovině, kterou jsme nestačili "zalepit". Kluk, co byl na mezičase 3 vteřiny za mnou a vydržel ve skupince, skončil někde okolo 30. místa. Pád byl už jen z přemíry motivace a blbosti. Ale jinak super závod. Doktorem stanovené tepové maximum jsem na 10 sekund překročil o tři tepy, takže mám nové maxko. Tepový průměr 171 je na staršího člověka taky mazec. 

Pokyn trenéra před závodem zněl jasně: "palba od začátku až do konce!", a jsem, myslím, splnil. 

Související články

Mohly by vás zajímat ještě tyto články ze stejné kategorie.