helpPotřebujete poradit?
helpPotřebujete poradit? helpKontakt shopping_cartJít k pokladně shopping_cartK pokladně

Hledat na blogu

Zpět na úvodní stránku blogu

Qayron Rallye Sudety 2020

“Jsou jen jedny Sudety, a to dlouhý. Krátký jsou pro děti, důchodce a těhotný ženy.” Tak alespoň pravil Véna Hornych. Po té, co mne loni počasí (dobře, je to výmluva, nezvládl jsem to psychicky) donutilo vzdát u Václava jsem doufal, že to letos bude lepší. Přihlašuji se, objednávám pokoj v penzionu U Morouse (mimochodem doporučuji, majitelé jsou neskutečně milí lidé). V pátek odpoledne se vydávám na cestu s tím, že si nejdřív vezmu startovní číslo, v klidu přejedu do Adršpachu, ubytuji se, najím a po večeři se podívám na etapu Tour. První zádrhel nastává už cestou do Svitav, kam mi to z Brna trvá dvě hodiny. Registrace samotná probíhá rychle, ale mezi Teplilcemi a Adršpachem je zavřená silnice… Objížďku stíhám asi v rekordním čase, no celkem mi cesta z Brna trvala zhruba pět hodin. Alespoň že zbytek večera probíhá podle plánu. Ještě se ujišťuji, že na kole do Teplic dojedu ráno bez objížděk a nechávám si doporučit nedalekou restauraci. V osm večer beru zavděk řízkem, protože kachna už ten den došla.

Ráno vstávám v šest, snídám, dělám si kávu a podle předpovědi se nakonec rozhoduji jet v krátkém dresu bez vestičky. Cestou do Teplic a především na startu, kde bylo asi pět stupňů, tohoto rozhodnutí skoro lituji a solidně vymrzám. Při čekání si ještě opakuji svoji naplánovanou taktiku jet první tři hodinky v kopcích výkon kolem FTP (takže pro mne 280 - 300W) a poté tak, jak to půjde, ale snažit se držet tempo.  Naštěstí brzy přichází startovní výstřel a můžeme se konečně trochu zahřát. 


První kopec na Bišík jedu pocitově volně, přesto zaostávám za svým rekordem (ze Sudet, samozřejmě) jen o necelou půl minutu. Následuje vrstevnice, kde se mi daří držet výkon, sjezd po louce, asfaltu a nakonec trailem (kde jedu tak, jak mi soupeři dovolí, ale přesto se necítím úplně jistě, nakonec jsem usoudil, že jsem přefoukal přední kolo). Na silnici skrz Adršpach jím první tyčinku a mávám majitelům penzionu u Morouse.

Dalším zajímavým úsekem je až výjezd na Honský pas (zato rovnou dvakrát), který jedu jen o pár vteřin pomaleji, než mám rekord. Někde tady jsem si loni definitivně řekl, že končím, letos je to ale o něčem úplně jiném. Je teplo, sucho, svítí slunce a jízda mne baví. Následuje rozdělení tras a začátek těch pravých Sudet (a taky pravého utrpení). Sjezd k Americe je ovšem jednoduchý, na občerstvovačce beru plný bidon a začínám stoupat prudkým výjezdem k Pánově věži. Ušetřené síly se začínají projevovat a je z toho můj nejlepší čas. Sjezd k Václavovi je jednoduchý, když člověk ví kudy. Bohužel těsně přede mnou na kritickém místě sesedá závodník a tak mi nezbyde než ho napodobit. Zatímco překračuji největší kámen, dojíždí zezadu můj známý Dan a vykřikuje “Udělejte cestu rychlejším!” Polohlasně ho posílám do prdele, ve výjezdu ho zdravím, ujíždím mu, nechám se znovu dojet ve sjezdu (fakt to dneska nejde) a za občerstvovačkou ve Slaným se ho zbavuji definitivně. Vodní zámky sjíždím s přehledem (a jednou krizovkou, kterou krásně ustojím), a dole začínám mít vyklepané ruce. Místní dlážděné cesty jsou rok od roku rozbitější… Ve výjezdu na Machovský kříž se mi stále jede dobře, ale kolo začíná špatně řadit na největší pastorek. Zatím to ale nějak funguje, takže servis v Machově jen projíždím. To se záhy ukazuje jako nerozum, protože na Bor už nejlehčí převod nejde zařadit vůbec. Je z toho sice významné zlepšení předchozích časů, ale také zbytečná zátěž na stehenní svaly.

Do sjezdu Polskem prý budou zařazeny dva nové traily, které našel samotný Véna Hornych. Jeho rukopis je krásně čitelný - prudké, sypké, přes kameny. Proklínám Vénu až do sedmého kolene a jsem rád, že je mám za sebou. Další zhruba hodinka k občerstvovačce na hrázi je spíše pohodovějšího ražení, ale v krátkých prudkých stoupáních mi nejlehčí převod dost chybí. To se pak projevuje ve výjezdu na Hvězdu, kde začínám mírně ztrácet na soupeře kolem. O sjezd slavného úseku se ani nepokouším, člověk to seběhne stejně rychle jako kdyby jel.

Pár brdků před Pekovem ale znamená pro moje nohy konečnou. Louku za občerstvovačkou, kterou jsem vždy zvládal jet musím nyní potupně tlačit. Ostaš přejíždím v udržovacím módu, na poslední občerstvovačce se jen polévám vodou. Ve výjezdu na úvodní kopec mne předjíždí asi pět lidí, nicméně mi to je už jedno. Sjezd do cíle je za odměnu, na jistotu. V cíli jsem nakonec za 6:49 na celkově 105. místě. Ambice byly o něco výše, nicméně s výsledkem jsem i tak spokojen. 

Po půl hodině sezení se dávám dostatečně dohromady na to, abych se dokázal přepravit zpět do penzionu. Zkouknu konec etapy TdF a jdu na večeři - polévka, kachna a jako zákusek pizza...

Související články

Mohly by vás zajímat ještě tyto články ze stejné kategorie.